Neomylný není nikdo. Chyb se dopouštíme, jestli chceme nebo ne. Vyčítat si je je zbytečné, důležitější je, abychom je uměli napravit, případně se je vyvarovat do budoucnosti. Současná rychlá, komerční online doba je specifická a rodičům klade nemalé výzvy.
Přirozeně, ne vždy je zvládáme bezvadně. Nejčastěji se ve vztahu k dětem dopouštíme následujících čtyř chyb. Jak si s nimi poradit, vysvětluje rodičovská poradkyně PaedDr. Kateřina Winterová z portálu mamedeti.sk.
Nepřiměřená očekávání
Někdy to děláme docela nevědomky, a nejen vůči dětem. Pokud se někdo nechová podle našich představ, jsme nešťastní, rozzlobení, někdy člověka dokonce odsuzujeme. Zvlášť přísný metr máme na děti.
Rodičům záleží, aby \“z nich něco bylo\“, tak na děti kladou nároky, jak se mají chovat ve škole, doma, v komunikaci s ostatními, na kroužcích … Pokud očekávání nesplňují, končí to hněvem, frustrací i kritikou:
„Proč máš dvojku? To jsi už nemohl dostat jedničku? Kdo dostal jedničku? Musíš se víc učit!“ „Ty se to nikdy nenaučíš, měl jsi to už dávno vědět!“ „Věčný nepořádek, co jsem od tebe čekala. Nikdy mě neslyšíš.“
A to je chyba. „Nikdo – ani dospělý, ani dítě nedokáže naplnit naše očekávání,“ zdůrazňuje Katarína Winterová. Vysoké nároky a následná kritika dítěte je podle ní kombinace, která zaručeně zničí vztah rodiče s dítětem. „Ať to jakkoli dobře myslíte, nedělejte to,“ radí.
Jak tedy postupovat? „Zkuste udělat krok dozadu a podívat se na své dítě, jaké opravdu je. Jaké jsou jeho dobré vlastnosti? V čem vyniká? V čem se mu daří? A naopak, kde jsou jeho limity? Kde mu můžu pomoci zlepšovat se?,“ říká rodičovská poradkyně.
Namísto nepřiměřených očekávání raději tedy myslete na to, že vaše dítě nemůže ve všem vynikat. „Všímejte si jeho silných stránek, buďte na něj nároční, ale s láskou a trpělivostí. Bez lásky to totiž bude jen výchovná drezúra a bez náročnosti hýčkané dítě,“ říká Katarína Winterová.
Přílišná silná i příliš slabá péče
Chceme mít pod kontrolou každý krok dítěte. Pro jistotu. Pro bezpečnost. Aby se „nic nestalo“. Aby nepocítilo nepohodlí, aby bylo za všech okolností spokojené a šťastné, sycené zážitky a hračkami. Aby nezůstalo zkráceno v dětské hádce, napomínáme to druhé dítě, aby se laskavě takto nechovalo k tomu našemu.
Tento extrém není dobrý, stejně jako opačný, když se o dítě nezajímáme, komunikaci omezujeme na základní věci a necháváme na dítě, ať „se nějak zabaví“. „Každý den tentýž stereotyp bez zážitků, málo rodičovské blízkosti a málo obyčejné laskavosti a zájmu,“ hodnotí Katarína Winterová.
Tyto dva protipóly se přitom podle ní v rodičovství velmi časté. „Člověk velmi snadno spadne do jednoho modelu chování nebo do druhého. Buď vlivem únavy, vyhoření, vyčerpání nebo nevědomosti,“ konstatuje.
V tomto případě je pro rodiče důležitý mix obou přístupů. „Říká se tomu umění rozhodnout se. To znamená, že nejlepší je udělat si takový malý koktejl a smíchat oba rodičovské přístupy. Rozhodnout se, kdy necháme dítě „jen tak“, ať se nudí, ať si poradí, ať si vymyslí zábavu a potom se rozhodnout, kdy se mu budeme opravdu věnovat, kdy ho budeme chránit, učit…,“ vysvětluje Katarína Winterová.
Najít rovnováhu není jednoduché, jak ovšem dodává, pokud se necháte vést rodičovskou intuicí a láskou, dokážete to.
Nedostatečná komunikace s dítětem
„Nestíhám, nemám čas,“ kolikrát jste vyslovili tuto větu za poslední týden? Pro rodiče je to nejčastější argument, proč tak málo vědí o svých dětech. Jak však připomíná Kateřina Winterová: „Času máme všichni stejně. Den každého z nás má 24 hodin.“
Čas pro děti si prostě třeba najít, touží po něm, říká Kateřina Winterová (na snímku). Foto: Horsky & Zachar Photographers
Ano, povinností je mnoho a čím více dětí, tím je to náročnější. Ale čas pro děti je prostě třeba najít. „Děti po něm touží. Vztahy se vytvářejí a upevňují právě společným časem a komunikací. Vzniká tak důvěra a poznání se navzájem. Pokud nebudete svému dítěti dávat čas, pokud přijdete o společné chvíle, začnete se vzdalovat od svého dítěte. Nenápadně bude růst do dospělosti a vy jednoho dne spatříte, že ho vlastně neznáte tak, jak byste chtěli. Nevíte, jaké jsou jeho sny, co by chtěl, proč je smutný, co opravdu prožívá…,“ říká rodičovská poradkyně.
Jiná rada než si uspořádat priority a zařadit mezi ně své dítě v tomto případě není. „Čas je to nejvzácnější, co můžeme dát svým dětem a své rodině. Můžeme toho v životě hodně litovat, čeho jsme měli nebo neměli udělat, ale když dáme čas, neboli sebe a lásku, toho nebudeme nikdy litovat,“ odkazuje Katarína Winterová.
